Udej bližního svého

Blíží se totiž den prvního výročí  podání trestního oznámení na studenty Gymnasia Václava Beneše Třebízského ve Slaném. Proto ty bubny a fanfáry. Abych byl přesný, trestní oznámení bylo podáno ne na konkrétní studenty, ale na neznámého pachatele, který podle ředitele gymnasia, Milana Dundra, šířil o něm a o jeho gymnasiu nepravdy. Ty údajné nepravdy šířil neznámý pachatel formou petice, která kritizovala ředitele gymnasia,  poměry na škole a opětovné jmenování Dundra ředitelem. Organizátoři petice, které ovšem Dundr, ve svém trestním oznámení na neznámého pachatele jmenoval, jsou z těžko pochopitelných důvodů již téměř rok vyšetřováni policií a pokud by byli uznáni vinnými, hrozily by jim až 2 roky žaláře pro petici… totiž pro přečin pomluvy podle §184 trestního zákona. Podrobnosti o případu a dění kolem něj se můžete dovědět zde: http://www.ujma-za-petici.cz/. Autorem uvedených webových stránek je neznámý pachatel jménem Miloslav Nič. On a možná ještě další neznámí spolupachatelé tu dále a s ještě mnohem větším dosahem šíří pomluvy o řediteli Dundrovi a jeho gymnasiu. Není tedy pochyb, že byla-li v petici uvedená tvrzení pomluvami a jestliže se studenti, kteří ji zorganizovali a na sociálních sítích iniciovali diskuse o dění na gymnasiu, tím dopustili přečinu ve smyslu §184 trestního zákona, neznámý pachatel jménem Miloslav Nič se musel stejného přečinu dopustit v ještě v mnohem větší míře. On a jeho neznámí spolupachatelé je totiž šířili na internetu i tiskem zvláště účinným způsobem, dokonce k tomu účelu zorganizovali tiskovou konferenci.
Neznámý pachatel Nič se k tomu hrdě hlásí a dokonce vyzval ředitele Dundra, aby i na něj podal trestní oznámení. Bylo by to vlastně pro obě strany, studenty i ředitele, lepší, důstojnější a spravedlivější. Pedagog, který si na pomoc proti svým studentům povolává ozbrojené složky státní moci, působí poněkud uboze. Bylo by to jistě omluvitelné, kdyby Ti studenti přišli do třídy s kalašnikovem nebo s náloží. I v takovém případě by se ale dalo mluvit o pedagogickém selhání. Je ale více než trapné povolávat orgány činné v trestním řízení na vlastní studenty pro nějakou petici, nebo pro diskuse na sociálních sítích, kde se ostatně dá vystupovat pod falešnou identitou, bez žádoucích sociálních a civilizačních zábran a tvrzení tam pouštěná v plen je tedy vždy třeba brát s rezervou. Musí-li tedy ředitel někoho volat k odpovědnosti za to, co považuje za pomluvy, měl by si aspoň vybrat důstojnějšího protivníka. To však ani na přímou výzvu neznámého pachatele Niče neučinil.
Když to neučinil on, učiní to za něj jiní, mezi nimi autor těchto řádků. V pravé poledne dne 30.7.2013 na den prvního výročí Dundrova trestního oznámení podá skupina občanů svá trestní oznámení na neznámého pachatele Niče. Oznámení předají na místní úřadovně Policie ČR ve Slaném. Dopustil-li se neznámý pachatel Nič přečinu pomluvy, nechť je za to dle zákona potrestán.  Pokud se ale tohoto přečinu nedopustil, nemohli se ho dopustit ani studenti, kteří jsou již rok pro tento přečin vyšetřováni aniž by dosud byli obviněni. Orgány činné v trestním řízení přece musí ke všem přistupovat stejně (pokud je mi známo, ani vyšetřovaní studenti, ani neznámý pachatel Nič nepatří mezi novodobé rovnější mezi rovnými).
Jestliže se někdo cítí poškozen pomluvou, má nezadatelné právo domáhat se nápravy i odškodnění v civilním procesu. To ale předpokládá, že důkazní břemeno nese a unese sám. On musí dokázat, v čem ta údajná pomluva je pomluvou a ne jen pravdivou informací o jeho skutcích. Když se mu to nepodaří, ponese náklady soudního řízení. Když mu je ale důkazní břemeno příliš těžké, má ještě další možnost. Může se obrátit na policii                   a  pomlouvače udat. V takovém případě nese důkazní břemeno policie a náklady daňoví poplatníci. Nic neriskuje, snad kromě zesměšnění. Je to ale možnost krajní, která může být odůvodněna snad jen pomluvami se závažným celospolečenským dopadem. Upřímně řečeno, v záplavě pochybných informací a desinformací denně se na nás valících všemi kanály, které umožňují soudobé informační technologie, je velmi těžké si představit takovou pomluvu s celospolečenským dopadem vyžadujícím zásah státních represivních orgánů.
Má být pomluva skutečně trestná?  Má stát používat svého represivního aparátu na ochranu občanů před pomluvami jiných občanů? Mám za to, že nikoliv. Možnost bránit se občanskoprávní cestou, civilním procesem je naprosto dostačující a represivní aparát státu do toho nemá být v žádném případě zatahován. Trestní stíhání pomluvy je snadno zneužitelným nástrojem šikany, který se velmi hodí těm, kdo chtějí zastrašovat své kritiky. Trestní řízení zahájené pro petici, tedy pro uplatnění Ústavou garantovaného lidského práva, je toho vypouklým příkladem. Zvlášť když se vyšetřování již rok vleče, takže „podezřelí“ žijí neustále v nejistotě, zda budou či nebudou obviněni. Kdybychom snad žili ve světě právních jistot, mohli by si vyšetřovaní studenti být jisti, že jim nic nehrozí, protože nic protizákonného neudělali. Právo není však disciplínou exaktní a výsledek justičního procesu je vždy nejistý. Do jisté míry by to platilo, i kdyby soudy prostřednictvím práva hledaly spravedlnost.Soudy však v košaté spleti vzájemně si často protiřečících paragrafů hledají spíš formální soulad s ještě formálnějšími ustanoveními. S houstnoucí sítí paragrafů a neustále „zpřesňovanými“ technickými detaily ve formulacích je výsledek stále nejistější. Proto ani trestní stíhání pro petici není u nás vyloučeno, přestože podle platné Ústavy uplatnění práva petičního nesmí být nikomu na újmu. Budou-li organizátoři petice nakonec skutečně souzeni, bude se jednat o jistou formu experimentu. Právo se tak posune směrem k disciplínám sice neexaktním, ale zato experimentálním. Příspěvkem k tomuto experimentu je chystaná série trestních oznámení na neznámého pachatele Niče. Jde o ctihodného bojovníka Quijotovy jízdy a Quijotova jízda bude při tom, aby ho v tomto boji     s větrnými mlýny podpořila.