Má u nás občan právo se legální cestou dovědět, co přesně kladla policie Vlastě Parkanové za vinu? I když o informace z médií rozhodně nebyla nouze, dosud jsem nebyl schopen spolehlivě zjistit, zda údajné provinění bývalé ministryně obrany spočívalo pouze v tom, že nezadala vypracování znaleckého posudku k ověření ceny nabídky letadel CASA, nebo zda ji chce policie stíhat z jiných, obecněji formulovaných důvodů, například proto, že jako ministryně nezabránila nákupu předražených letadel a porušila tak své povinnosti dobrého hospodáře s veřejnými prostředky. Nejhalasnějšímu zastánci Vlasty Parkanové, ministru financí kalouskovi (píšu schválně malé „k“ ve snaze trochu kompenzovat naduté chování toho pána) se podařilo zúžit diskusi na otázku, zda byla paní Parkanová povinna zadat vypracování znaleckého posudku či nikoli.
Osvědčenou taktikou všech demagogů je překroutit argumenty protivníka a ty překroucené pak spravedlivě rozcupovat. Pan kalousek skutečně se zápalem hodným lepšího cíle a s pomocí právních posudků rozcupoval fiktivní obvinění Vlasty Parkanové, že neobjednala „nezávislý“ znalecký posudek. Dokonce na toto téma uspořádal i seminář, na kterém jím pozvaní experti takový výklad potvrdili. Možná nepřesvědčil všechny, ale mně ano. Vlastně mě ani nebylo třeba přesvědčovat, protože již dlouho s velkými pochybnostmi hledím na posudky „nezávislých“ znalců, za které se příliš často skrývají ti, kdo mají na své triko rozhodovat o věcech veřejných. Vynakládají na ty posudky horentní sumy ze státní kasy a přitom nikdy není jasné, na čem a na kom jsou příslušní znalci nezávislí. Přinejmenším jsou závislí na penězích, které za ty posudky dostanou a o těch penězích konec-konců vždy rozhoduje ten, kdo posudek objedná.
I když rád věřím, že paní Parkanová nebyla povinna objednat ten znalecký posudek a ctím presumpci neviny, nevěřím, že by to měl být důvod, aby se schována za poslaneckou imunitu vyhnula vyšetřování pro podezření ze špatného nakládání s veřejnými penězi. Nic na tom nemění fakt, že podezřelých státních zakázek na Ministerstvu obrany je jistě více a že paní Parkanová zrovna nevypadá jako největší z korupčníků. Nakonec v souladu s tím rozhodli i poslanci, kteří se v poslední době asi snaží vylepšit si na podobných případech svoji pošramocenou pověst. Chtěl jsem jen přesně vědět, o čem vlastně rozhodovali.
Kancelář Poslanecké sněmovny ale moji žádost odmítla s tím, že právo na informace se nevztahuje na dokumenty z trestního stíhání a že policejní žádost byla určena výhradně mandátovému a imunitnímu výboru sněmovny, takže ani poslanci, kteří nejsou členy tohoto výboru nemají, respektive neměli by mít k dokumentu přístup. Ten poslední argument je zvláště pikantní. Kdyby tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to, že poslanci nejen že nevědí, o čem rozhodují (tomu ještě lze uvěřit), ale ani nemají právo to vědět.
Se spory o informace mám jisté zkušenosti. O jeden celkem banální dokument jsem se kdysi soudil s Českým telekomunikačním úřadem celých 11 let. a nakonec jsem ten dokument získal. Podrobnosti toho zamotaného případu jsem vylíčil na webových stránkách Quijotovy jízdy. Ani v právě popsaném případě se nehodlám svého práva na informace vzdát. Zajímá mě, jestli místopředseda vlády a ministr financí lhal, když v médiích neobyčejně vehementně tvrdil, že jediné, z čeho policie Vlastu Parkanovou viní je to, že neobjednala znalecký posudek, kterým by ověřila, že nabídka letadel není předražená, nebo jestli Policie ČR odvedla naprosto diletantskou práci, když chtěla Vlastu Parkanovou stíhat pouze proto, že takový posudek neobjednala. Tertium non datur.