Jak ověřitelné jsou ověřené zásoby ropy aneb magie čísel

Velký fyzik 19. století, lord Kelvin, kdysi napsal, že když můžete to, o čem mluvíte, kvantifikovat, pak o tom něco víte; ale když to nemůžete vyjádřit v číslech, pak je vaše znalost slabá, nedostatečná. Lorda Kelvina pravděpodobně iritoval sklon jeho kolegů ke žvanění a nepodloženým spekulacím. Co by asi řekl dnes, kdy média i vědecké instituce na nás denně chrlí čísla, kterými chtějí vyjádřit ekonomickou kondici hospodářství, míru blahobytu občanů, jejich kvalitu života, míru korupce v zemi, pravděpodobnost onemocnění rakovinou,  matematické schopnosti školní mládeže nebo průměrnou velikost bot nejznámějších celebrit? Kvantifikujeme kde-co, nikoli pouze ve fyzice a exaktních vědách. Jenže čím více těmi čísly házíme, tím méně jim rozumíme, tím méně si uvědomujeme, co znamenají, o čem přesně vypovídají. Myslím, že takové zacházení s čísly by lorda Kelvina příliš nepotěšilo. On totiž také napsal, že čím lépe rozumíte, co je na nějakém čísle špatného, tím je takové číslo cennější.

Čísla mají magickou moc. Čím mlhavější je jejich význam, tím větší kouzla lze s nimi provádět. Jednou z takových typicky mlhavých veličin jsou tzv. ověřené zásoby ropy. Ropa je energie a energie hýbe světem. Tím reálným i tím virtuálním, tedy světem akciových trhů a burzovních spekulací, který se řídí spíše očekáváními než přízemní, či v tomto případě podzemní realitou. Ověřené zásoby ropy jsou definovány jako „množství ropy, které podle dostupných geologických informací lze s rozumnou mírou určitosti v budoucnosti získat z dosud známých ložisek za současných ekonomických a technických podmínek těžby“. Potíž ovšem je s tou rozumnou mírou určitosti, protože příliš vysokou míru určitosti určitě nelze v případě určování množství vytěžitelné ropy rozumně očekávat. Mohlo by se zdát, že čím vzácnější se bude „černé zlato“ jevit, tím lépe pro těžařské společnosti, protože ty pak mohou zvyšovat cenu úměrně vzácnosti suroviny. Ukazuje se ale, že opak je pravdou. Vlády ropných mocností potřebují přilákat investory a těžařské firmy potřebují potěšit své akcionáře. To vše lze jen za předpokladu dobrých vyhlídek do budoucna. Těžaři se tedy předhánějí v líčení optimistických vyhlídek těžby. Zvláště velkému pokušení nadsazovat odhady ropných zásob jsou vystaveny země sdružené v OPEC, protože čím větší „ověřené zásoby“ nahlásí, tím více ropy je jim povoleno podle dohody z 80. let 20. století vyvézt. Pozoruhodnou shodou okolnosti ropné rezervy právě v období 80. let 20. století záhadně narostly o 40 až 200 %. Několik konkrétních čísel k tomu je v následující tabulce 1. Toto náhlé zvýšení zásob není podloženo žádnými převratnými nálezy nových ložisek. Jen v případě Venezuely je známo, že za ním stojí započtení nekonvenční ropy do ověřených zásob. Jde o naleziště ropných písky a břidlic v deltě řeky Orinoco.  

Tabulka 1: Některé náhlé skoky v ověřených zásobách ropy v miliardách barelů (Gb)

Zdroj: http://www.eia.gov

Ve srovnání s konvenčními ložisky jsou náklady na těžbu  nekonvenčních zdrojů ropy mnohem vyšší. Nejde zdaleka jen o náklady ekonomické. Podstatně tvrdším limitem, o kterém se ale moc nemluví a nepíše, jsou energetické náklady produkce. Ty se pro různé zdroje energie vyjadřují jako energetická návratnost, tedy poměr energie získané k energii investované. Konvenční ropa dosahuje u dnešních nejlepších nalezišť energetické návratnosti asi 30 (s náročností těžby energetická návratnost výrazně klesá), zatímco u ropných písků dosahuje hodnoty nanejvýš 3 a u ropných břidlic jen asi 1,5.[1] Dokonalou ukázkou pokřivené dotační politiky je tzv. zelená nafta vyráběná u nás z řepkového oleje, která má v našich podmínkách energetickou návratnost cca 1. To znamená, že na výrobu litru zelené nafty se spotřebuje asi litr nafty konvenční.nebo jeho ekvivalent z jiných zdrojů. [2] Není nutno zdůrazňovat, že takové „politické řešení“ ve skutečnosti „zelené“ zrovna není a že v případě ropných písků a břidlic nemá naději ani na velmi krátkodobý úspěch.

Společnost BP, dříve British Petrol, uveřejňuje podrobné statistické přehledy o světových ověřených zásobách fosilních paliv a jejich spotřebě podle jednotlivých geografických oblastí. Na jejich webových stránkách můžete najít i historické údaje, některé již od roku 1965. Podle aktuálních údajů (dostupné pro konec roku 2011) by při současné spotřebě ověřené zásoby ropy vydržely 54 let. Podle historických údajů pro konec roku 2007 to bylo asi 46 let. Takže to vypadá, že máme ropy stále více. Od roku 2008 jsem si některé zajímavě tabulky ze statistik BP stahoval. Byl jsem pak velmi překvapen, když jsem hodnoty ověřených zásob z aktuálního statistického přehledu, toho, který můžete nalézt na webu BP nyní, porovnal s údaji staženými z téhož webu v minulých letech. Malý výtah z markantích rozdílů v „historii ověřených zásob“ najdete níže v tabulce 2. Ověřené zásoby se samozřejmě z roka na rok mohou měnit a také se mění. Ropa se těží, občas se najde nové naleziště a zdroje, které byly považovány za netěžitelné se díky novým technickým možnostem začínají těžit, i když je to zpravidla spojeno se zvýšením ekonomických i energetických nákladů těžby a s negativními dopady na životní prostředí. Zde se ale se zpětnou platností změnila historie ověřených zásob. Například podle údajů z roku 2008 by ověřené zásoby ke konci roku 2007 při tehdejší spotřebě stačily jen na 41 let. Oproti aktuálním historickým datům byly o 144,5 miliardy barelů (asi 10 %) nižší.  Jak je to možné? Nenapadl mě jiný důvod než účelová manipulace s daty ve snaze o vytváření zdání příznivějších vyhlídek na těžbu, než odpovídá realitě.

Tabulka 2: Historie světových ověřených zásob ropy a její změny (údaje v miliardách barelů)

^a http://www.bp.com/  – Statistical review of world energy 2012

^b http://www.bp.com/ – „Oil Tables“ vždy z bezprostředně následujícího roku. Tyto údaje jsem na aktuálních webových stránkách BP již nenalezl, proto nejsem schopen ani doplnit starý údaj pro rok 2010.

Nevidím do mechanismů, jak publikovaná data vznikala a proto jsem chtěl dát firmě příležitost, podat přijatelnější vysvětlení této nesrovnalosti. Kontaktovat tak velkou nadnárodní firmu s dotazem, který by mohl být pro její šéfy nepříjemný není dnes úplně snadné. Na webových stránkách sice najdete obvykle políčko „Contact us“, když na něj ale kliknete, narazíte na složitý rozcestník, na jehož konci je obvykle nějaký důmyslně strukturovaný formulář, který vás zaměstná vyplňováním kolonek tak, že ztratíte chuť se na něco ptát. Když se přece propracujete až       k položení dotazu, dostanete nejdříve nějakou automaticky vygenerovanou odpověď a pak, máte-li štěstí, vám     i živý člověk – operátor odpoví, obvykle nějakou stereotypní frází, protože takoví operátoři nemají  pravomoc o něčem rozhodovat a mezi jejich úlohy patří chránit své šéfy před nepříjemnými dotazy veřejnosti. Tvoří jakýsi ochranný val. V případě BP jsem měl velké štěstí, protože po několika marných pokusech se mi podařilo  kontaktovat tiskovou sekci společnosti a to i přes varování, které jsem si přečetl na jejich stránkách, že tato sekce může odpovídat pouze na dotazy profesionálních žurnalistů. Aniž bych předstíral, že jsem profesionálním žurnalistou, dostalo se mi odpovědi. Data o ověřených zásobách firma získává z různých zdrojů a někdy přijdou nová data až po uzávěrce. Pak jsou údajně tato data dodatečně aktualizována. Největší změny v údajích z posledních let se týkala nekonvenčních zdrojů, ropných písků a břidlic v Kanadě a Venezuele. Ani po tomto vysvětlení však nevidím důvod, proč by to mělo vyžadovat „aktualizaci“  5 let starých dat. Tento způsob zacházení s daty je nápadně podobný tendenční manipulaci s nimi.

Co z toho plyne o stavu zásob ropy? Myslím, že prostě jen to, že o jejich skutečném stavu se ze statistických přehledů mnoho nedovíme. Můžeme si být jisti pouze tím, že zásoby jsou konečné, neobnovitelné a že doba levné ropy již minula. Je to natolik cenná chemická surovina, že je vlastně škoda ji pálit v elektrárnách a ve spalovacích motorech, pomocí nichž přepravujeme megatuny zboží z jednoho konce glóbu na druhý jen proto, že tam na tom druhém konci je lze možná získat o něco levněji (zvláště poté, co jsme nechali zlikvidovat domácí produkci). Víme snad i to, že bychom měli šetřit  energií, zvláště  tou pocházející z ropy. Jenže jak to zařídit v rámci systému, který odměňuje více plýtvání než úspory?