V týdeníku Eurojournalist Horního Porýní vycházejícím v německém a francouzském jazyce vyšla před časem série článků Michaela Magercorda doprovázených vlastními fotografiemi autora. Jako student ze Západního Berlína měl autor možnost opatřit si příslušné papíry a opakovaně projíždět přes východoněmeckými pohraničníky ostře střeženou hranici. Tuto možnost využíval velmi svérázným způsobem, o kterém se dovíte více, pokud si přečtete vybrané části této série blogů. S jeho souhlasem jsem je totiž přeložil a druhou z nich, část 27, vám teď předkládám.
Konečná stanice Hranice. Nádraží Friedrichstraße v r. 1986 – napůl zde, napůl tam.
Když koukáte na tuto fotografii – vlastně nevidíte nic. Nebo jen polovinu věcí. Ale to je zcela v pořádku, protože tato fotografie představuje zemi nikoho: napůl jsme ještě zde, napůl již tam, ve středu velkého města a zároveň nikde.
Ta tramvaj jede ze Stanice Zoo, která se nachází uprostřed Západního Berlína, na Východ. Hned za pozůstatky stanice Lehrter Stadtbahnhof tramvaj projíždí zdí, aby pak velkým obloukem zahnula za Říšský sněm, tam, na Východě, podél řeky Sprévy. Míjí hraniční zařízení, strážné věže, kovové pláty, které brání ve výhledu, aby nikdo nemohl nespatřil čtvrti na Východě. Nakonec tramvaj zahne doleva mezi stavení: linka S3 téměř je téměř na místě.
Pravidelní pasažéři dávají tušit, kde jízda skončí. Jsou to totiž důchodci z Východního Berlína, kteří jsou oprávněni vydat se bez překážek na nákupy do západní části města díky „penězům na uvítanou“ (Begrüßungsgeld). Soudě podle jejich naditých nákupních tašek se právě vracejí domů, tam.
Ale co dělám já v této tramvaji? Již dva roky je možno vydat se na Východ s jízdenkou zakoupenou na Západě. Až do r. 1984 byly linky jezdící na Západ spravované železnicí NDR. Ale teď, poté co Senát Západního Berlína převzal kontrolu nad tramvajovou sítí ve třech sektorech na Západě, mi moje studentská tramvajenka dovoluje jezdit s východoberlínskými důchodci. Ale kam vedla ta cesta?
Pasažéři ve vozu se již připravují vystupovat. Oknem vidím nádražní halu. Za několik okamžiků přijedeme do stanice Bahnhof Friedrichstraße v Berlíně-Střed. Konečná Berlín-Střed? Takže Východní Berlín? Ano, centrum města je ve Východním Berlíně. Stejně jako toto nádraží. Nakonec, při svém otevření v roce 1882 to byl „Zentralbahnhof“, centrální nádraží pro celý Berlín. A v jistém smyslu je jím ještě v roce 1986, protože zde se kříží všechny tratě berlínských tramvají, jak Východního, tak Západního Berlína. Stejně tak vlakové tratě mezi Východním a Západním Německem. A jednou denně projíždí dokonce vlak z Moskvy do Paříže.
Dobrá, velké město, světová Historie, ale co to má dělat s touto fotografií? S tím „napůl zde, napůl tam“? Ta fotografie neukazuje nic zvláštního, a to záměrně. Protože jistým způsobem ona ukazuje vše: lidi nacházející se na cestě mezi dvěma místy se vždy nacházejí na jednom určitém místě. A je vidět, že toto nádraží „Bahnhof Friedrichstraße“ v srdci Berlína bylo místem v zóně mezi dvěma světy, takže ani sami cestující nevěděli přesně, kde se nachází. Ale co já, co jsem dělal v tomto bizarním světě? Počkejte, ještě jsme nedojeli…