Reklama
 
Blog | Igor Linhart

Úvaha lingvisticko-thermodynamická o chaotické informační éře, aneb omnishambles

 Slovutní vydavatelé Oxfordských slovníků vyhlásili za slovo roku 2012 výraz „omnishambles“, do češtiny snad přeložitelný jako všehozmatek nebo vznešeněji panchaotikum. Nemůžu se ubránit dojmu, že tím mimoděk vystihli hlubokou podstatu naší doby, která bývá označována za éru informačních technologií.

Výraz „omnishambes“ se po prvé objevil v politické satiře televize BBC „The Thick Of It“ jako označení pro sérii fatálních selhání, přešlapů, zřetězení chybných výkonů.  Slovo padlo na úrodnou půdu, zakrátko se ujalo v médiích a rozšířilo od úst k ústům. Ukázalo se, že je lingvisticky plodné, již se objevily první odvozeniny jako adjektivum „omnishambolic“ nebo substantivum „romneyshambles“ (označení faux pas, kterého se dopustil americký presidentský kandidát N. Romney při návštěvě Británie). I když dosud se používá převážně v politickém kontextu, myslím, že má značný potenciál uplatnit se v různých dalších oblastech našeho života a jeho ekvivalenty pak v různých geografických oblastech. U nás v české kotlině se tomu dosud obvykle říká poněkud vulgárněji totální bordel, ale i u nás se občas vyskytne potřeba vyjádřit se k situaci subtilnějším způsobem.

Čím to však může být, že i v kdysi tak spořádaném Spojeném Království toto nelichotivé slovo tolik resonuje? Dovolím si vyslovit smělou hypothesu, že to bezprostředně souvisí s rozšířením informačních technologií, přesněji řečeno, s množstvím informací (a desinformací), které se na nás valí různými kanály a těch, které jen čekají na kliknutí myší, aby se na nás mohly vyvalit. Stačí se dotázat Googlu a ten v mžiku prohledá celý virtuální všehomír a naservíruje nám dlouhý seznam výsledků hledání rovnou pod nos do monitoru našeho počítače nebo „chytrého telefonu“. V té záplavě člověk snadno utone a po chvíli prohlížení výsledků se dostane někam úplně jinam, takže někdy i zapomene, co vlastně původně hledal (aspoň mně se to stává dost často). Dlouho již mám neurčitý pocit, že čím víc informací je takto snadno k disposici, tím méně toho víme a tím větší chaos v našem světě panuje. Donedávna  to byl pouze dojem, možná pramenící z neschopnosti přizpůsobit se rychlému vývoji světa a beznadějnému zaostávání za tímto vývojem. Pak mi ale můj kamarád, matematik Bohdan Hejna, u sklenky vína vyložil svoji práci zabývající se thermodynamikou informací. Bohdanovi se podařilo aplikovat na přenos informací 2. hlavní větu thermodynamickou. Tato věta byla původně odvozena pro „ideální plyn“, ale jde o fundamentální fysikální princip, který ukazuje, že nelze přenést teplo z tělesa chladnějšího na teplejší bez vynaložení energie/práce. Jinými slovy, není možné sestrojit perpetuum mobile 2. druhu, tedy periodicky pracující stroj, který by umožňoval bez vynaložení energie ohřívat teplejší těleso na úkor tělesa chladnějšího. (Tepelné čerpadlo, které odebírá teplo z chladného zásobníku a ohřívá těleso teplejší než tento zásobník, nutně musí spotřebovávat energii.) Tento zákon lze jinak vyjádřit pomocí entropie (míry uspořádanosti) systému. Entropie uzavřeného systému nikdy neklesá, protože takový systém spontánně spěje k rovnováze, ke stavu maximální entropie (nejnižší uspořádanosti, maximálnímu chaosu). Míru uspořádanosti pak lze zvýšit dodáním energie zvenčí. Bohdan Hejna navrhl model, který stejný princip aplikuje na přenos informací. Informace, z latinského informare (dodávat formu, tvar, uspořádanost), znamená zvýšení uspořádanosti a lze ji kvantitativně vyjádřit jako změnu entropie. Z 2. věty thermodynamické pak plyne, že každá infomace, tedy snížení entropie systému musí být provázena snížením uspořádanosti (nárůstem entropie) vně tohoto systému. Při každém  přenosu informace se její část ztrácí, tedy přenosem informací z celkového pohledu nutně narůstá chaos.

Jsem si vědom, že jde zatím pouze o abstraktní model. Kvantitativní vyjádření informace pomocí entropie není nijak samozřejmé a lze ho zpochybňovat. Konečně, tradiční 2. věta thermodynamická byla původně prokázána také jen pro abstraktní model ideálního plynu, přesto ji lze s úspěchem aplikovat na reálný svět (perpetuum mobile 2. druhu ještě nikdo nesestrojil). Myšlenka, že s množstvím přenášených informací naprosto zákonitě narůstá chaos není možná ještě exaktně prokázána, nicméně je opřena o přesvědčivý matematicko-fysikální model a je snadno uvěřitelná pro člověka zažívajícího informační a desinformační explosi našich dnů. Zdá se, že náš svět spěje sérií omnishambolických episod k panchaotiku. Nevím, zda je to neodvratné, ale možná bychom nemuseli tolik spěchat.

Reklama